24. května – ačkoliv tato etapa nemá stejný charakter jako sobotní dvacátá etapa s dojezdem na vrchol průsmyku Passo dello Stelvio, měla by se ukázat jako nejdůležitější pro konečné pořadí závodníků v celkové klasifikaci.

Po startu ve městě Treviso, které je častým hostitelem etap Gira, se vydáme na sever, abychom se vrátili navštívit Dolomity. Počet stoupání v devatenácté etapě je srovnatelný s etapou sedmnáctou, která byla předchozí  etapou v Dolomitech, ale stoupání jsou tentokrát ještě prudší.

V této etapě je pět stoupání kategorie 2 či vyšší, což představuje většinu z celého letošního ročníku Gira. Jedno z nich, Passo Manghen začínající na 123. kilometru, je dokonce srovnatelné v délce a sklonu s průsmykem Passo dello Stelvio. Passo Manghen je sice trochu kratší, ale zároveň prudší.

Po překonání průsmyku Passo Manghen závod zamíří do lyžařského střediska Alpe di Pampeago. Od roku 1999 bude toto stoupání současně cílovým již počtvrté. Ale narozdíl od předchozích ročníků se tentokrát pojede dvakrát jako součást cílového okruhu.

Alpe di Pampeago (10,5 km, 9,7%) je trochu obtížnější než Passo Giau, které se jelo v sedmnácté etapě, protože je nepatrně delší a prudší. Jinak jsou ale tato stoupání odlišná, jelikož silnice do Alpe di Pampeago je široká a téměř bez serpentýn. V roce 1999 zde Marco Pantani předvedl, kolik času je možné na této silnici získat () . Jenom na posledních 4,5 kilometrech získal Pantani v nejprudších úsecích stoupání přes jednu minutu  na skupinu nejlepších vrchařů té doby, včetně Gilberta Simoniho, Ivana Gottiho a Roberta Herase. Současný komentátor silničních závodů televizní stanice RAI Paolo Savoldelli by nám mohl vyprávět, jak na Pantaniho sám ztratil v právě v těchto posledních 4,5 km více jak 2,5 minuty. Docela šokující.

 V roce 2004 Gilberto Simoni Alpe di Pampeago přímo vylétl a vyhrál zde s náskokem 35 sekund. Naposledy zde vyhrál po dlouhém úniku v roce 2008 Emanuele Sella, který však byl poté při dopingové kontrole pozitivně testován na EPO.

Čili jak je vidět, Alpe di Pampeago má slavnou a pestrou minulost. Letos potřebují získat v tomto stoupání současný vedoucí jezdec celkového pořadí Joaquim Rodriguez a Ivan Basso náskok na Rydera Hesjedala. Naštěstí pro ně k tomu budou mít dvě příležitosti, protože, jak již bylo zmiňováno, toto stoupání se pojede dvakrát. (v tabulce pod článkem si můžete prostudovat a najít veškeré podrobnosti o všech pěti kategorizovaných stoupáních devatenácté etapy)

Jak sdělil týmový šéf stáje Liquigas Roberto Amadio v rozhovoru pro Velonews, pokud Ryder Hesjedal výrazně ztratí buď v 19., nebo 20. etapě, Giro by mohlo být rozhodnuto. Amadio řekl, že rovinatá individuální časovka v Miláně jasně ukazuje ve prospěch Hesjedala oproti (čistým) vrchařům. „Pokud si udrží současnou pozici, může vyhrát Giro“, řekl VeloNews Amadio. „V časovce může získat tři minuty na „Purita“ a jeden a půl minuty na Ivana. Nezbývá nám než doufat, že ho zastihne špatný den.“

Mezi svými současníky ukázal Domenico Pozzovivo (Colnago), který je zatím průběžně sedmý se ztrátou + 3:19,  poslední dobou takovou formu, že je tím mužem, který je schopen tuto etapu přesvědčivě vyhrát. Pokud si chce uchovat naději na pódiové umístění v konečném pořadí, musí v této a 20. etapě podat vynikající výkon. Pozzovivo zná tento dojezd do cíle velmi dobře, protože zde v roce 2010 vyhrál poslední etapu Gira del Trentino — Steve  (překlad Stanislav Švec)

Mimochodem, vítěz šesté etapy letošního ročníku Miguel Rubiano zná dojezd na Alpe di Pampeago také velmi dobře. Zde ho vidíme jak stěží přejíždí cílovou čáru v roce 2009 na Giro del Trentino: